Vzpomínka na Jana Holcbechera

Jsou lidé, kteří proplouvají pozemským životem s větším či menším povšimnutím. Jsou třeba tací, kteří svojí činností, byť sebe upřímněji prováděnou, zapadají do šedého průměru. A nebo naopak takoví, kteří nás ostatní obohacují svými schopnostmi, dovednostmi a zkušenostmi. Zanechávají nesmazatelný odkaz, z něhož čerpají nové a nové generace. Jedním z takových byl Jan Holcbecher.
Myslela jsem si, že v dalekých zemích mne špatné zprávy nemohou dostihnout. Bohužel žádné tisícikilometrové bariéry nefungovaly a během mého pobytu ve Spojených arabských emirátech mě hluboce zasáhla sotva uvěřitelná zpráva od kamaráda Tomáše, že jeho tatínek 17.února zemřel.
 
Uplynulo více než 25 let od doby, kdy jsem Jana Holcbechera viděla poprvé. Jako malá holčička jsem ráda chodila na pravidelné Jezdecké akademie pořádané v 80.letech v areálu karlovarského klubu U vysílačky. Jedním z hlavních bodů pestrého programu byla drezúrní ukázka „pas de deux“, tedy zrcadlové ježdění. Do vyzdobené haly vjela dvojice jezdců ve fraku a s cylindrem na hlavě – Vít Čmolík na hnědce Nitce a Jan Holcbecher na krásném a nepřehlédnutelném Žlutém květu. Iluze o naprosté souhře člověka s koněm byla dokonalá. Možná i tento zážitek urychlil mé rozhodnutí stát se členkou sportovního klubu, ve kterém působili hned dva republikoví mistři.
 
Jako začátečník jsem samozřejmě neměla ponětí o náročnosti drezúrního ježdění, ale nějakou zvláštní přirozeností jsem vnímala krásu tohoto odvětví, právem nazývaného královnou jezdeckého sportu. Vnímala jsem to také přes Jana Holcbechera, charismatického elegána s přirozenou autoritou a perfektním držením těla a to jak při chůzi, tak v sedle. K jeho přednostem patřil klid, rozvaha a především trpělivost. Neměl ve zvyku používat (nebo zneužívat) bič a nezvyšoval hlas. Ani na koně, ani na člověka. I když v tehdejší době nepůsobil jako oddílový trenér pro více jezdců najednou, talentované jezdce si vzal pod svá křídla a učil je na svých závodních koních. Dodnes mám v paměti chvilky, kdy jsem jako myška sedávala v hale a sledovala, jak do tajů drezúry zasvěcuje moji kamarádku Renatu. Tehdy jsem jí hodně záviděla. Nechci být nespravedlivá vůči mému tehdejšímu trenérovi Vítu Čmolíkovi, který se mi věnoval rovněž s plným nasazením a mnoho let mi dával šanci jezdit jeho nejlepší závodní koně, ale tohle bylo o něčem jiném. Kdo Jana Holcbechera znal, ví zcela jistě, o čem mluvím.
 
Staré fotky v klubové kronice napovídají, že kdysi (původně v jiném karlovarském oddíle Slavoj) jezdíval parkury. Jeho osudem se ale stala drezúra. Potkal malého a na drezúrního koně zvláštně zbarveného Žlutého květa. V naší, tehdy ostnatými dráty od ostatního světa izolované republice, tato dvojice neměla sobě rovných. Kdekoliv se na startovní listině objevilo Janovo jméno, bylo dopředu jasné, kdo si přijel pro první místo. Na obdélníku dal divákům možnost poznat, v čem je krása, tajemnost i smysl drezúrního ježdění. Možná byl talentem od přírody, úspěchy v žádném případě zadarmo neměl. Poctivě na sobě i se všemi svěřenými koňmi pracoval. Jinak by se tolik let nedržel na žebříčku nejlepších jezdců. Ani setrvačností. Popularita ho nezaslepila, to asi potvrdí každý, kdo ho někdy požádal o radu, pomoc či názor. Měl zájem podělit se o své zkušenosti. Nebyl mistrem jenom u koní. Miloval svoji hlavní práci – býval barmanem a se stejným šarmem jako v sedle se pohyboval také na place.
Tehdejší vládnoucí garnitura musela vědět o jeho záporných postojích k tehdejší komunistické nesvobodě a také byl v jejich hledáčku kvůli bratrovi Josefovi (taktéž jezdecky činný), jenž emigroval, naštěstí mu ale nezabránila ve výjezdech do zahraničí a v komunikaci s ostatním světem. Studoval a učil se od jezdecky vyspělých „západních“ kolegů a své poznatky pečlivě zpracovával a předával zase všem zájemcům v našem (minimálně jezdecky) zaostalém státě.
Začátky 80.let byly ve znamení stáží a posléze také závodů ve východoněmeckém Löbnitz a Gera či polském Ksiaz společně s V.Čmolíkem, v roce 1987 si Jan s Indigem odbyli premiéru v západním Německu – ve Weidenu.
 
Jako reprezentant našeho klubu ve Staré Roli se několik sezón prosazoval s hnědákem Indigem, ale pracoval také rád s mladými koňmi. Tehdy byli remonty přidělované centrálně přes Federaci a tak se k němu dostal třeba líbivý ryzák Osiris. S trpělivostí sobě vlastní si pohrával také s ne úplně charakterním hřebcem My Boy, ale v době, kdy by mnozí jiní nad tímto zpočátku obtížněji komunikativním koněm zlomili hůl, Jan na něm hledal to lepší.
 
Čas šel dál a z jezdce se stal navíc trenér na plný úvazek, rozhodčí a drezúrní specialista. Z naší jízdárny na několik let odešel a působil na vícero místech – např. v Chomutově, Františkových Lázních a v poslední době nedaleko Karlových Varů ve střediscích Gabrielka Stráň a Javor Hory. To už ho závodní ambice moc nezajímaly. Rád pracoval (nebo jak říkával – hrál si) s mladými koňmi a pomáhal mladým jezdcům.
Před nedávnem ho stejně osud zavál zpátky k nám. Mladého perspektivního valáška, kterého odprodal jezdkyni Marcele Murinové, následoval do starorolského klubu a jako důsledný a obětavý trenér se podílel na jejich každodenním tréninku. Byl stejný, jako před léty. Štíhlý a milý, perfektně oblečený a nažehlený. Snad jenom vrásek na čele a šedin na hlavě trochu přibylo.
A pokaždé, když jsme se spolu při tréninku potkávali a s úsměvem sledovali, jak si spolu hrají naši pejsci, jsem si uvědomila, že na něho vzhlížím se stejnou úctou a obdivem, jako kdysi, když jsem jako malý špunt sledovala z tribuny jeho jedinečné piruety, přeskoky a traverzály.
Odešel od nás a nebylo mu ani 65 let. Nám zbyly vzpomínky, smutek a otázky, proč zrovna on. Měl tu ještě být, měl nám toho stále tolik co říci. Nezbývá nic jiného, než věřit, že tam nahoře už ho žádné pozemské starosti netrápí a dál si „hraje“ společně s dalšími mladými koňmi.
Žlutý květ, rok 1979

Žlutý květ, rok 1979

Pánská jízda Nebanice 1984

Pánská jízda Nebanice 1984

s Osirisem, Dvory 1986

s Osirisem, Dvory 1986

závody Weiden 1989

závody Weiden 1989

rivalové i kolegové

rivalové i kolegové

Mistrovství ČSSR 1989

Mistrovství ČSSR 1989

Mistrovství ČSR 1990

Mistrovství ČSR 1990

s Indigem

s Indigem

s Indigem

s Indigem

soustředění Albertovec

soustředění Albertovec

závody Stráň 2007

závody Stráň 2007

závody St.Role 2008

závody St.Role 2008

závody St.Role 2008

závody St.Role 2008

s Marcelou Murinovou, srpen 2008

s Marcelou Murinovou, srpen 2008

s Garnet Blackem, září 2008

s Garnet Blackem, září 2008

26.02.2009 20:51:09
laurena
Stránky zdarma
Stránky systému Webgarden
Editace stránek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one