Zajímavosti

3 roky poté... - obrázek

3 roky poté... - obrázek

Trojka je prý šťastné číslo. Popelka měla tři oříšky a díky tomu poslednímu si dokonce vzala svého vysněného prince. Já na té „trojce“ nic šťastného nevidím, protože 2.ledna 2013 uplynuly tři roky od náhlého odchodu Laureny. Z událostí je patrné, že rok 2012 zrovna příznivý nebyl.

Na nekonečné nebeské pastviny se za ní odebral v září 2012 ve věku 24 let plemeník Rainbows For Life, otec Laury. Tím uzavřel seznam všech Laurenčiných partnerů, takže už jsou všichni spolu, daleko od pozemských bran. Krutou hříčkou osudu se 15.12.2012 na následky smrtelného úrazu za svými rodiči vydala také LAURA, jediná  zrzavá dcera Laureny.

Laura se tedy nestihla připravit na budoucí mateřské povinnosti. V chovu jsem žádnou aktivitu a novinku nezaznamenala u bělky LA PRIMAVERY. Mrtvé hříbě se narodilo LAURIANNĚ ze spojení s Tiger Café.

Na dostihové dráze se v roce 2012 představili:

Čtyřletý LARDEO: jediný Laurenčin syn aktivně působící na dráze se představil třikrát. Pokaždé ve Slušovicích, v testech III.kat. na distancích 1.800m a pokaždé měl v sedle žokeje Jiřího Chaloupku. Výsledná bilance: 1x vyhrál, 1x byl druhý a pátý.

Druhou závodní sezónu mají za sebou i její vnuci.

Čtyřletý LAUTARO svými třemi vystoupeními „poctil“ Chuchli ve dvou dostizích III. a jednom IV.kategorie na metách od 1.800m po 2.400m. Bohužel bez umístění na tabuli.

Tříletý LAURIAN byl oproti loňskému roku o dost aktivnější, vyběhl šestkrát v dostizích na rozhraní IV. a III.kat. na distancích od 1.400m po 2.200m. Možná byl až příliš nervózní a to se často podepsalo na jeho výkonech. Umístil se pouze jednou, když ve Slušovicích skončil s ž.J.Rájou čtvrtý na vytrvalecké trati. Několikrát měl pořádnou smůlu, když se připletl do karambolu v průběhu dostihu. Pravděpodobně jeho tým v Klokočově bude uvažovat na eventuelní přechod na překážky.

 

Fotoalbum–výběr ze společně prožitého roku v Laureny posledním domově, ve Stanovicích:

http://laurena.rajce.idnes.cz/LAURENA_ve_Stanovicich_11_2008_-_1_2010/

2 roky poté... - obrázek

2 roky poté... - obrázek

Čas plyne jako voda. Škoda, že podobně rychle nedokáže spláchnout stesk. 2.ledna 2012 uplynuly dva roky od náhlého odchodu Laureny. Co se tedy za tu dobu všechno událo?

 

Laurence na nekonečných nebeských pastvinách nebylo smutno od samého počátku. Většina z jejích milostných partnerů ji v průběhu roku 2010 následovala: otec Lardea VARADAR, otec Laurela a Laurianny HOUSE RULES a otec Laurega REGULUS. V prosinci 2011 tento smutný seznam doplnil také otec Laurilla a La Primavery MILL POND a otec Laurity importované do Kazachstánu SECURITY RISK. Za ironii osudu považuji fakt, že jediným žijícím nápadníkem zůstal Rainbows For Life, otec LAURY, klisny oficiálně uváděné jako uhynuvší…

Ovšem jak jste se již na stránkách mohli dočíst, od roku 2011 můžeme LAURU považovat za „znovuzrozenou“.  Nechci a hlavně nejsem oprávněná zjišťovat, jak k takovému zamotanému a nejasnému případu mohlo dojít. Pro mě je důležité, že jediný zrzavý potomek Laureny opravdu žije.

 

Zatímco Laury se prozatím mateřské povinnosti netýkají, v chovu v uplynulých dvou letech působila LA PRIMAVERA (první potomek z r.2011 bohužel nepřežil) a LAURIANNA (2010 Lakar).

 

Na dostihové dráze se představili:

LARDEO (v r.2010 dvojnásobný vítěz a pátý v Ceně zimního favorita, pronikl do I.kategorie, v r.2011 také dvojnásobný vítěz, ale dostal se nejvýše do II.kat.). Mrzí mě, že na skvělé výsledky mezi tříletými v následující sezóně nedokázal navázat. Měla jsem také pocit, že jeho prvotní pohoda a chuť závodit se trochu vytrácela na úkor nervozity.

Sezóna 2011 byla premiérovou pro Laurenčiny vnuky. Tříletý LAUTARO (nejlépe umístěný v III.kat. na 3.místě) s předpoklady pro vytrvalecké testy neustále rostl a mohutněl, takže stihl jenom dva starty. Trenérka Lenka Syslová mu dopřála dostatek času dozrát pro sezónu 2012.  

 

Dvouletý LAURIAN dlouho vypadal, že si na závodění bude muset počkat. Když přišel do tréninku (L.Syslová, Klokočov), vypadal jako hříbátko. Přesto stihl tři seznamovací starty (nejlépe druhý ve IV.kat.). Teď má celou zimu na to, aby dospěl. Věřím, že nejenom mně v sezóně 2012 připraví krásné zážitky.

 

Laurenko, na onen svět jsi odcválala několik málo dní poté, co jsi mi do života přihrála báječného partnera. Kdyby tehdy nedošlo k těm podivným a sotva uvěřitelným „náhodám“, tvůj odchod bych prožívala mnohem bolestněji. Totéž platí v případě nových přátel, které jsem díky skvělé rodině „L“ našla. Děkuji ti.

Vánoční poděkování Lucce - obrázek

Vánoční poděkování Lucce - obrázek

Nastává čas vhodný k rozmýšlení, rozjímání zklidňování duše. Záměrně píši duše, protože je zatím evidentní, že lidé svátky stále ještě tráví zběsilým poletováním po obchodech, zmateným sháněním dárků, zásob jídla a nelogicky načasovaným generálním úklidem domova. Ten má být oázou klidu a dobré pohody. Osobně podobnému davovému šílenství záměrně nepodléhám. Stačilo mi, aby se včera koupě jednoho konkrétního dětského dárku stala záležitostí na bezmála tři hodiny. Nehodlám si kvůli nervům a stresům ve stylu „co ještě nemám hotové“ zadělávat na zdravotní problémy. Ráda obdarovávám pozornostmi, které tu kterou osůbku potěší a proto vždy o několik dní předběhnu Ježíška. Dárečky jsou zabalené a připravené pro předání budoucím majitelům. Místo stromečku si doma ozdobíme voňavé smrkové větvičky. Kapr i salát již čekají na svůj čas v lednici.

 

Mám tedy více času na tu nemateriální stránku. Nejsem si jistá, zda mám Vánoce stále tolik ráda, jako dříve. Možná je to dané tím, že se před dvěmi lety můj zhmotnělý sen, kterým byla Laurena, pomalu a nenápadně vytrácel. Mé domnělé obavy z něčeho špatného nabíraly již před Štědrým dnem na razanci, aby se týden poté vyplnily. Více než na Vánoce myslím na ni. Na společné chvíle plné radosti, ale také na v prosinci nastalé starosti. Lítost nad její ztrátou nepolevuje, ale cítím také něco docela jiného. Díky ní můj život obohatili noví a pro mě velmi důležití lidé. Kromě životního partnera, jenž je mi velkou oporou, tací, kterým se říká přátelé. Nemusíte s nimi být denně v kontaktu, a oni stejně vědí, co prožíváte a co se ve vás děje. Jsou na stejné notě a nemusí o tom vůbec mluvit. S vámi ani s nikým jiným. Po telefonu ani přes facebook. Opravdový přítel dokáže potěšit duši. Umí vyvolat bušení srdíčka, záchvěv ohromné radosti a upřímné dojetí.

 

Vážím si toho, že jsem takové skvělé lidi mohla potkat. Uvědomila jsem si to zas o kousek více poté, co jsem otevřela pečlivě zabalenou krabici a z ní na mě vykoukla moje milovaná Laurenka. Pouze o krapítek menší než ta skutečná. Ale stejně tak svobodná, spokojená a vesele cválající. Přesně taková, jakou jsem ji nejraději pozorovala v reálném životě. Na adresu odesílatele, na níž bylo uvedené jméno LUCIE DÍTKOVÁ, bych ráda napsala: „Vrátila jsi mi zpátky  hodně z předešlého štěstí. Děkuji Ti z celého srdce“.

Zvláštní .... - obrázek

Zvláštní .... - obrázek

Je to tady. Období, kterého jsem se obávala. Přišlo - s prvním sněhem a prvními prosincovými dny. Vrací se mi vzpomínky. Loni jsem prožívala okamžiky, kdy jsem se vedle spokojené Laureny z ničeho nic oklepala a hlavou mi problesklo - co když se s ní něco stane? Nepříjemné myšlenky bez příčiny. Přišly jen tak a zase odešly. Začala jsem ji více kontrolovat, dostávala přidané dávky krmení, schovala jsem ji pod dvě deky, vodu jsem jí vozila v termoskách z domova, aby nepila tak ledovou...  Areálem voněl mash a Laura si spokojeně mlaskala. Všechno s ní bylo naprosto v pořádku a já si říkala, že to s tím strachem o ni až maminkovsky přeháním. Několik málo dní před vánočními svátky došlo k divné události a její následky jsem si naštěstí uvědomila mnohem později, až po Laury odchodu. Při malé autonehodě, kdy auto skončilo nekoordinovanou pouť zádí v plotu, se vlastně nic nestalo. Až na pomačkané plechy.... Až při pořádné prohlídce škod na mě jak memento doslova křičelo výrazné písmeno L  -  Laurena. Pořád mi běhá mráz po zádech. V plotě nebylo nic takového, aby udělalo do plechu tak výraznou rýhu v tak výrazné podobě. Dneska už je jedno, jestli to byla náhoda nebo nějaké zvláštní varování. Uchránit před nepřízní osudu se mi ji stejně nepodařilo. V každém případě si o tom stále myslím své.....

Turf magazín (květen 2010) přinesl zajímavý rozhovor s paní ing. K.Duškovou, spolumajitelkou a jednatelkou firmy Orling, zabývající se přípravky na regeneraci a výživu kloubů. Ale nejenom to, Orling je rovněž dostihovou (reprezentovali ji mj. Laurill a La Primavera) a chovnou stájí. Laurena, tehdy v chovu, měla štěstí, že spadala do skupinky koní, na kterých se zkoušelo podávání vitamínových a podpůrných preparátů. Aby mohl Orling své výrobky pro koně nabízet, musel doložit také výsledky testování. Z toho důvodu skupoval zdravotně indisponované a nemocné koně, mezi které patřila např. Vinny (matka Vernara nebo Vinnah). V napajedelském hřebčíně se Orling věnuje studii krmného systému a doplňkových krmiv v závislosti na tvorbu kostní tkáně.  Dosavadní výsledky jsou podle ing. Duškové uspokojivé – klisny jsou v dobrém výživném stavu, porody snadné, hříbata velká bez závažných vrozených deformit a dalších růstových vad. Obvody holenních kostí jsou nadprůměrné, kostry ročků silné a postupně osvalované. To ostatně dokazují na dráze koně, kteří byli po odstavu do klinické studie zařazeni – stačí vzpomenout Fione, Serenu, Siran nebo Label Five. Kromě dcer a vnuček hrdinky Velké pardubické Vinny je v chovném stádě Orlingu od roku 2010 také LA PRIMAVERA.

 

Cituji paní ing. Duškovou:

 

„Potomstvo Laureny bylo velmi dobré, ale konstitučně měkké. Až později mi došlo, že byla z dráhy dost vyčerpaná a její depozita nebyla doplňována tak, jak asi potřebovala a svým potomkům tedy logicky nemohla dát to, co sama neměla. Na potomcích La Primavery bych si tuto svou teorii chtěla ověřit.“

La Primavera (vlevo) v lednu 2010

La Primavera (vlevo) v lednu 2010

vysokobřezí Laurena 2008

vysokobřezí Laurena 2008

Nový příspěvek - obrázek

Nový příspěvek - obrázek

My Karlovaráci máme dlouhodobě velké „štěstí“. Ocitneme-li se v zájmu médií, většinou to bývá spojené s nějakou kulišárnou (volím úmyslně takto jemné označení). Rozpitvávat nebo hodnotit známé kauzy mi nepřísluší a navíc mě to nebaví, protože jediným výsledkem je enormní zvýšení krevního tlaku. Co tedy zbývá normálnímu a slušnému člověku? Kroutit hlavou, lamentovat, volat po defenestraci nebo beznadějně přihlížet, jak se naše město stává synonymem posměšků a pohrdání ostatních?

 

Další perličku do sbírky opravdu povedených akcí přinesl březnový plátek Váš rozhled. Informoval o vítězi tenisového turnaje stavebních podnikatelů. Hlavní výhra – živý kůň – připadla starostovi obce Merklín. Ten musel být touto nečekanou výhrou stoprocentně ohromený. Jinak by se nemohl vyjádřit tak, že čtyřletého ryzáka (navíc údajně s platnou sportovní licencí) pošle na jatka, protože na koni ještě nikdy neseděl. Kéž by se pan starosta držel vhodné vyjadřovací kultury. Jinak by novinami nemuselo proběhnout logické vysvětlování dárce koně, který výherce poučil, že kůň živý má mnohonásobně větší cenu než ten u řezníka. Tohle jsou ve srovnání s dalšími mnohem závažnějšími přehmaty našich představitelů sice malichernosti, nicméně je dobré si i takových všimnout. Třeba nám mohou usnadnit rozhodování u voleb …

Jestli se ptáte, jako to dopadlo s nešťastnou výhrou, tak doufám, že platí to, co zaznělo ve článku: koník prý dostal doživotní milost…

Internetový portál www.jezdectvi.cz ve článku Pavlíny Paroulkové o českých závodištích publikovaném 9.11.2009  vzpomenul na Laurenu. To nás moc potěšilo, protože tochovickými stájemi prošlo velké množství dalších koňských osobností. Celý text převzatý z webu:

Doplnění článku listopadového Jezdectví - Česká dostihová závodiště

 

Tochovice (okres Příbram)
Tochovické závodiště vzniklo v roce 1964 za doby působení Státního statku Tochovice s velkým přispěním tehdejšího ředitele statku Ing. Karla Hlaváče. Pravidelně se zde pořádal dostihový den, později byl jeho součástí dožínkový zemědělský den okresu Příbram. Prvními tochovickými trenéry byli Josef Celer, Josef Kolátor a Jaroslav Kunčar. Od roku 1990, kdy statek zanikl, se dostihové stáje ujal žokej Ing. Václav Chaloupka – čtyřnásobný vítěz Velké pardubické a působí zde dodnes. Za významné místní překážkové koně můžeme jmenovat Mocnou, Lukavu, Václava, Vronskeho či Vinny, za rovinové pak Reflexe,
Laurenu a Amandu Praline. Většina z nich jsou odchovanci tochovického plnokrevného chovu. Mezi první rovinové jezdce této stáje patřili žokej Oldřich Merta a Hilda Kolátorová, nyní je to synovec trenéra, žokej Jiří Chaloupka.

 

Stránky zdarma
Stránky systému Webgarden
Editace stránek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one