Laurena a Bára - výměna rolí

Svět se mi občas zdá postavený na hlavu – Laurena se chová jako pes, chodí vzorně u nohy, možná jen povel „sedni“ musíme ještě dopilovat… Nemusím na ni mít ani ohlávku, ani vodítko. Stačí si ji přivolat…  Naše Bára si naopak nechce moc přiznat, že je pes. Ostatně jak včera utrousila Klárka při strouhání: „Ona Barča byla už od malička tak trochu kůň…“.

 

Dokud jsem neměla Laurenku, netrávila jsem na jízdárně každý den. Náhražkou každodenního kontaktu s větším živým tvorečkem se mi ideálním řešením zdál být pes, který by alespoň velikostí připomínal poníka. Výběr plemene byl jednoznačný – se Zdendou shodně obdivujeme irské setry a tak jsme si z chovné stanice Mahagon Dream paní Ireny Švecové v Březové ( http://www.mahagondream.wz.cz/ ) přesně v den pálení čarodějnic roku 2005 přivezli baculaté, zpupné štěňátko, které si nás už dopředu vybralo jednoduše – ihned po našem příchodu se oddělilo od ostatních sourozenců, okamžitě se mi plnou silou zakouslo do prstu a už nepustilo….

 

Náš zrzavý poklad sice nese vznešené jméno Barbra Mahagon Dream, ale po několika málo prvních minutách jsme ji překřtili na „Divou Báru“. A hned od počátku jsme jí dopřáli objevovat velký svět. Dostala svůj vlastní cestovní pas a stala se z ní turistka na plný úvazek.

Od malinka se mnou také absolvovala pravidelné tréninky a koně vyhledává víc než ostatní psy. Jsou jejími většími kamarády a tady musím uznat, že její náklonnost k nim a pramalý respekt je na úkor její bezpečnosti. Motá se jim neustále pod nohama, dělá jim společnost v boxe a neustále pusinkuje. Takže jsem si přidělala vlastně více práce, protože musím být tím pádem ve střehu já, aby nedošlo k nějakému problému či zranění.

 

Je skvělé pozorovat, jak se vzájemně ovlivňují. Moji koňští svěřenci kdysi nejenom že bývali vyplašení, jakmile se kolem nich prohnalo psí stvoření, ale například klisna Santa psy vysloveně nesnášela. Troufalec, který se od ní nedržel dostatečně daleko, okusil i sílu koňských zubů. Na její obranu musím uvést, že naštěstí s ničím horším než pocuchanou fazónou nebo uslintaným kožichem žádný ze psů z jejího úřadování neodcházel. Moje počáteční obavy z reakce Santy vůči Barče se rozplynuly rychleji, než jsem doufala. Postupem času svoji nevoli vůči Báře schoulené v náručí (tedy to platilo jen několik málo týdnů, potom začala nezřízeně růst…) potlačovala a akceptovala její neustálou přítomnost vedle mě. Báře, která mě někdy svými nápady a skopičinami přivádí na pokraj šílenství, ale jsem vděčná za jednu důležitou věc – z dřívějších bázlivých provozních koní, kteří se rozprchli jak hejno vrabců poté, co kolem nich proběhl pes, se za tu dobu stali spolehliví jedinci, kteří nehnou brvou ani v případě, že se z ničeho nic vynoří z vysoké trávy, honí se v jejich blízkosti s jiným psem nebo když si zrovna vzpomene, že každému ze svých osedlaných kamarádů bez varování vyjádří svoji lásku velkou pusou na čumák. Díky svým pozorovacím schopnostem odkoukala některé prvky z chování koní i jejich pohybu. Na její chování náležící výhradně rodu equus jsem se zaměřila až poté, co si moje rodina a potažmo také známí posteskli, že se chová jako kůň a že to jim ještě scházelo….

Přiznám se, že do té doby mě podobnost s koňmi vůbec nenapadla, tak nějak mi vše splývalo.

Ale více jsem si Báry začala všímat při překonávání nejrůznějších kolmáků, oxerů i vodního příkopu, přes které strašně ráda skáče. Jen, co koním postavím nějaký ten skůček, první, kdo ho okamžitě vyzkouší, je právě Barča. Má styl skoku nápadně podobný parkurovým koním a

dodnes mě rozesměje tichá poznámka jedné udivené členky klubu: „Vždyť ona si snad sama počítá i odskok!“

 

Podobnost s chody a ruchy koně se dá docela slušně odhadnout. Při troše dobré vůle a představivosti ovládá prodloužený klus i cval, precizní překroky, prozatím rozložené přeskoky, couvání v dokonalé linii a stavění se na zadní. To ostatně odkoukala od veselé a neustále poskakující kobylky Kiwy a ta pro Báru byla asi hodně inspirativním tvorem, protože k tomu všemu přidala ještě vyhazování zadníma. Nejsem si jistá, zda kobylka vyhazovala z radosti, nicméně u Báry to platí stoprocentně. A věřte mi, že tenhle naučený prvek se prostě přehlédnout nedá. Takže i já jsem nakonec uznala, že se nám pejsek, dříve štěkající, dnes frkající, pomalu a jistě převtěluje do koně. Ví, co chutná koním a tak logicky upřednostňuje mrkev, jablka nebo tvrdý chleba před suchými psími bobulemi. Ty pravidelně nacházíme pečlivě zahrabané pod kobercem.

 

Na jízdárně věděla, že se po tréninku koním dále věnovat nebudu a že si je domů nepovezu. U Laureny je to bohužel jiné. Vycítila, že se stala velkou konkurentkou a žárlí na ni. A natolik silně, že když ji náhodou vezmeme do Hipocentra, přehlíží ji, jako by tam vůbec nikdo takový nebyl a věnuje se honičkám s kočkama. Doufám, že při společných jarních procházkách do okolí Laurenu přestane brát jako vetřelce.

Laurena jako poslušný pes

Laurena jako poslušný pes

"Lehni" nám ještě nejde

"Lehni" nám ještě nejde

Bára kůň

Bára kůň

Laurena jako pes

Laurena jako pes

Laurena jako poslušný pes

Laurena jako poslušný pes

Bára kůň

Bára kůň

Bára kůň

Bára kůň

Trenérka

Trenérka

Bára parkurák

Bára parkurák

Bára kůň

Bára kůň

Bára kůň

Bára kůň

Bára parkurák

Bára parkurák

Bára parkurák

Bára parkurák

Bára kůň

Bára kůň

Bára se svými kamarády

Bára se svými kamarády

dvouměsíční Bára

dvouměsíční Bára

09.03.2009 11:27:06
laurena
Stránky zdarma
Stránky systému Webgarden
Editace stránek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one