PROSINEC 2009 až 2.leden 2010

Prosinec 2009 - obrázek

Prosinec 2009 - obrázek

Protože Laura stále nasávala vzduch, doporučil veterinář 2. prosince minimálně několikaterý výplach dělohy, aby nedošlo k případné infekci. Zašití jsem nechávala až jako poslední možnou variantu řešení. Otok zevních rodidel splaskl a klid jsme měly až do 17. prosince, kdy vnější rodidla zase zarudla, ale nezduřela. Pravidelnou úpravou kopyt  prošla 9. prosince s konstatováním, že nová rohovina zas o něco narostla a praskliny se zatahují. Od půlky měsíce přišel holomráz a výběh zmrzl a zledovatěl, takže po večerním krmení zůstávala Laura přes noc v boxe. Ani moc neprotestovala.

 

Za první signál zdravotního problému mohu s odstupem označit situaci, ke které došlo 30. prosince ve chvíli, kdy mi šla ve výběhu naproti a podlomily se jí obě přední nohy najednou, až si klekla. Pomohla jsem jí zpátky, vypadalo to, že na ledové krustě uklouzla a vše bylo dobré, při starém. Těšila se na jádro a poté pochutnávala na seně, měla zájem o dění kolem a mazlila se. Jako pokaždé. Následující den měla černý průjem, vypadalo to, jako by z ní stříkal Glukoflex. Na Nový rok jsem raději i přes to, že při vyprazdňování už trus měl tvar měkkých bobíků, odbornou pomoc zavolala. Vet předpokládal, že pozřela toxické spóry v půdě a píchl antibiotika, prolévali jsme ji H2O2 a dostala pastu na urovnání interny. Jako pacient naprostá jednička – nechala si dělat všechno, nehnula ani brvou. I ten odporně hořký roztok spolykala. Žádná skleslost ani nezájem, vše při starém – hlava skloněná do sena a „futrování“. To samé se opakovalo naštěstí i ráno, navíc uklidňující zpráva dorazila z laborky – výsledky z krve potvrdily, že játra i ledviny jsou v naprostém pořádku. Stála v boxe, dívala se ven, chroupala seno… (tak mě telefonicky informovala Hanka, abych nespěchala a jela Lauře koupit bílý jogurt s živou kulturou, jak pan doktor doporučil). Několik málo minut poté upadla. Stihla jsem k ní přijet ještě v době, kdy mě vnímala. Moje hlazení, uklidňování a zoufalé prosby. Bojovala téměř 2 hodiny, ale postavit na nohy se nedokázala. Nepomohla jí ani rychle napíchnutá infuze. Později už nemohla zvednout ani hlavu. Nepřicházela v úvahu ani poslední minimální možnost na její záchranu a to převoz do Brna, kde by ji zavěsili a žilně podávali medikamenty a infuze. Její i naše trápení (pevně věřím, že netrpěla moc a dlouho) ukončil vet vysvobozující injekcí. Nejvíc je mi líto, že se nedočkala jara. Milovala volnost, dobrou pastvu a bylo to na ní vidět. Laurenka si aspoň jedno pěkné jaro zasloužila!

07.01.2010 08:12:28
laurena
Stránky zdarma
Stránky systému Webgarden
Editace stránek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one