Co s kopyty?

Laurenku jsem si vybrala proto, abych jí zajistila příjemné stáří a radovala se z její přítomnosti. Svoji první představu jsem díky Hance a její vstřícnosti splnila – Laurena byla zařazena do stáda a navíc s možností celoročního volného ustájení. Však si také dost brzy sama řekla, že noční pobyt v boxe hodlá oželet jenom proto, že chce být s ostatními ve volnosti. To je tedy ta jednodušší věc, která se povedla.

 

Nyní nás čeká podstatně složitější a bolestnější procedura – pokusit se uzdravit její zničená kopyta. Po dlouhých konzultacích s lidmi, kteří se problematikou bosých kopyt systematicky zabývají (Václav Vydra, Jiří Podhajský, Martina Lehoučková), se před nynějším sundáním podkov rýsuje provizorní řešení – tedy základní ostrouhání kopyt po sejmutí podkov, kdy si musí organismus zvyknout na malou, byť patrnou změnu – Laurena pravděpodobně (pokud nemá kopytní mechanismus úplně umrtvený) pocítí proudění krve do kopyt alespoň v nějakém rozsahu a tak se připravuji na případné kulhání a odmítání pohybu, ke kterému ji musím pravidelně motivovat.

Jestli tohle prostojí, po dalších následných konzultacích, které mi ochotně přislíbil V.Vydra  (a tímto mu velice děkuji!)  budeme vymýšlet další postup – aplikovat správné strouhání a úpravu kopyt, aby se jim začala navracet jejich základní funkce. Úkolů před tím nebude málo - udělat RTG kopytní kosti, rozbory krve, zajistit fundovaného kopytáře (a také finance…). Protože jinak je tady radikální, nejúčinější, ale nejméně upřednostňované řešení – odvést Laurenu do odborné péče na specializovanou kliniku (Německo nebo Rakousko). A to je nelehká, několikaměsíční (v lepším případě) záležitost.

 

Protože podobných případů je všude kolem nás víc než by mělo být, na tomto místě všechny zájemce budu pravidelně informovat, jak se celá situace s Laurenou a jejími kopyty vyvíjí.

10.1.2009.jpg
Sundání podkov a první úprava
 
Štěstí při mně stálo víc než kdy jindy a po depresívní náladě (to se ve mně totiž zmítal pocit strachu, nejistoty a neznámého na základě spousty informací týkajících se přechodu na boso a možnosti komplikací s tím spojených) jsem získala zdatnou pomocnici Klárku Janouškovou. Má osobní víceleté zkušenosti s léčbou poničených kopyt u svojí kobylky Tall Cotton a tu ze zdánlivě marného pokusu o nápravu tvaru a funkčnosti jejích kopyt dokázala dostat do stavu, kdy už snad mají obě to horší za sebou. Dává mi sílu do téhle nejisté akce jít a já jí moc děkuju!
 
Vrhly jsme se tedy na radu Václava Vydry na první zákrok – sundání podkov. Šlo to pomalu, ale nakonec jsme obě železné botky vítězoslavně sundaly a pověsíme si je pro štěstí. Budou to první a poslední podkovy, které u našich koní uvidíte! A taky jsem vlastně přispěla ke Klářině premiéře – Laury podkovy byly vůbec prvními, které sundavala, kopyta totiž upravuje výhradně bosým koním (svým i dalších zájemců).
 
Vystrouhala jenom to základní – přerostlá místa kolem střelek, tak, aby přechod na boso Laurena nijak výrazně nepocítíla. Každé kopyto končilo orašplováním. K pozitívním překvapením patřilo zjištění, že kopyta má zevnitř pevná, tvrdá a praskliny z vnější strany kopyta nezasahují k bílé čáře. Ani střelky nemá deformací podkovy za ta léta kování extrémně zúžené, střely naopak rozšířené víc, než by měla mít. Stála docela v klidu, ale protože jsme úpravy dělaly v delším časovém rozmezí (taky se držím hesla „třikrát měř, jednou řež…“), tak při druhé noze začala být netrpělivá. Vyrážela nohu a trochu taky vydírala, protože držela v klidu jen když dostala něco dobrého na zub. Pravá noha byla více postižená, takže i patky nechala Klárka vyší a doupravíme to následovně za pár dní.
To samé platí u zadních nohou, dneska (po hodině a půl) už neměla Laurena náladu nám dělat pomyšlení.
A jak se jí ťapalo zpátky ke koním? Výborně, žádné opatrné našlapování ani zaváhání, rozešla se rázným krokem a spěchala k senu a kamarádům. To jsme si oddechly….
18.ledna - obrázek

18.ledna - obrázek

Korekce zadních kopyt a broušení předních
 
Dovedu si představit lepší oslavu Laurenčiných 19.narozenin, které připadly zrovna na tento den. Ale zdravá (nebo alespoň nehoršící se) kopyta jsou důležitější a tak jsme chtěly pokračovat v korekci zadních kopyt. Laurena naše úmysly prokoukla a jak viděla ohlávku s vodítkem, uháněla ode mě. Chvíli jsme se dohadovaly, ale potom se přece jen rozhodla, že do toho jde s námi... Žádné známky po kulhání nebo nejistém kroku a tak Klára mohla upravit zadní kopyta. Opět dle dohody jenom základní vyřezání a zbroušení, protože postupně (zhruba po týdnu) bude rohovinu ubírat. Takže po hodince se Laurena dočkala narozeninového dortu. Byla mimořádně spokojená, protože se o kyblík s dobrotami nemusela dělit s šéfíky ve stádě. Po domlsání zkontrolovala ještě kapsy u Klářiny bundy, jestli z nich nevypadne něco dobrého (za každé delší udržení nohy dostala odměnu…) a svěží a zatím nekulhající se odporoučela k ostatním spásat seno. Další pokračování na úpravu všech 4 nohou jsme si stanovily za týden. A poté, co Klára položila Lauře na zem levou přední a utrousila, že ta bude odpočinková, jsem usoudila, že tahle nožka je na tom asi nejlépe ze všech….

2.úprava kopyt

 

Po jedné drobné meziúpravě v týdnu čekala na Laurenu 2.úprava všech kopyt. Klára po konzultaci s Jirkou Podhajským (poslal fotku s vyznačenými křivkami, jak postupovat, díky Jirko!) ubrala více rohoviny a prohloubila střely, orašplovala a opět o něco více srovnala kopytní stěnu. Laurena o poznání více spolupracovala, jen u zadních nohou se nechala přemlouvat a neustále zkoušela naši trpělivost, když schválně zatěžovala požadovanou nohu, zkoušela rovnováhu na dvou …. (udržela se) a nebo vtáčela jednu zadní pod druhou. Nebylo jí to nic platné. Tentokrát jsme vyhrály my….  Opět ke stádu odkráčela bez jakýchkoliv známek kulhání nebo nejistého kroku.

Meziúprava kopyt

 

Po týdnu opět přišla na řadu rašple a ostrý nůž… Tentokrát šlo pouze o drobnou korekci střelů a zbroušení kopytní stěny, takže celá operace trvala chvilku. Laurena dostává Kerabol na zlepšení kvality kopyt a začali jsme také detoxikační kúru na očištění orgánů (přípravek Phytovel).

Po třech týdnech přijela naše dvorní pedikérka Klárka, aby vystrouhala a ořízla všechna kopyta. Rohovina roste Laureně pomalu, takže moc práce nebylo. Horší to bylo s Laureny trpělivostí, neměla na tuhle činnost zrovna náladu, takže tu a tam nohu vyškubla. Nejvíc to Klárky záda pocítila u zadních.. Naší nevýhodou je taky to, že umí nějakým záhadným způsobem Laura stát na dvou nohách....

Při další úpravě Klárka prohloubila střely, seřízla okraje chodidel a orašplovala kopytní stěnu. Horní část kopyta v délce asi centimetr se už pěkně srovnává a zarůstá v tomto místě i prasklina. Den před úpravou jsme pilně trénovaly držení kopyt i klepání na ně, takže si na moje stehna nemůžu ani sáhnout, jak tuto proceduru stále ještě připomínají… A výsledek? Laurena sice držela o poznání lépe než dříve, ale stejně si nějaké to protivné zlobeníčko, hlavně u zadních, neodpustila. Chodíme po asfaltu, aby kopyta na tvrdém podkladu začala pružit a pracovat.

LP 22.3.09.JPG
levá přední 22.3.09.JPG
24.dubna 2009: - obrázek

24.dubna 2009: - obrázek

Prohloubení střelů a rozpěrek, seříznutí a obroušení okrajů chodidel. Zmizely jakékoliv známky po podkovácích, kopýtko vypadá, jako kdyby nikdy nebylo kuté. Chodidlo je pevné, nedrolí se. Zvenku jsou stále patrné praskliny. Stihly jsme pouze předky, Laurena není trpělivá a po delší době už si vymýšlela. Navíc používala ke zlobení osvědčenou metodu – stání na pouhých 2 nohách…

7. června 2009 - obrázek

7. června 2009 - obrázek

Opět jsme pokročily v prohloubení střelů, nutné bylo i seříznutí a sbroušení okrajů chodidel a přední stěny, protože se už tlačila a obracela nahoru.  Tentokrát proběhla úprava na  všech čtyřech nohách a bez sebemenší časové prodlevy, Laurena stála jako přikovaná, takže za slabou hodinku mohla jít zpátky do výběhu.

17.července 2009 - obrázek

17.července 2009 - obrázek

Stav kopyt se minimálně opticky zhoršuje – kopytní stěna na předních praská i po stranách. Naštěstí nezasáhla samotné chodidlo ani nově vyrostlou (necelý 1cm) horní část u korunky. Po pravidelném, ovšem tentokrát razantnějším zákroku (orašplování přední spodní části k chodidlu a rozšíření a prohloubení střelek) pokulhává.

4.srpna 2009 - obrázek

4.srpna 2009 - obrázek

Další menší zákrok – po orašplování a ostrouhání je nucená chodit víc po přední stěně, přepadává tedy dopředu, na což dosud nebyla zvyklá. Kulhání (důrazné u PP) vychází spíše ze zad, protože kopyty pevně dopadá na zem. Kopyto je zevnitř pevné.

Kvůli prasklinám v kopytní stěně jsme byli nuceni udělat "oblouček", aby neporušily novou kopytní stěnu u korunky. Prasklina, dost hluboká, naštěstí neporušuje vnitřní stranu kopyta. Opět výraznější prohloubení střelů kopyta a zbroušení přední stěny kopyta. Laurena v prvním okamžiku působila dojmem, že "nemá nohy"...

Nově narostlá rohovina od korunky dolů je uspokojivě pevná, praskliny se pomalu (opravdu pomalu…) ztrácejí a tak jsme mohly kromě „obloučku“ provést další úpravy na patkách.

9.prosince 2009 - obrázek

9.prosince 2009 - obrázek

Rohovina odrůstá pomalu, ale zároveň bylo dost času na to, aby se začaly praskliny zatahovat. Od horní části kopyta narostla další nová vrstva.
Stránky zdarma
Stránky systému Webgarden
Editace stránek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one